ASHK-SH Podzim 2012

 

Podzimní setkání přátel slunečních hodin se uskutečnilo ve dnech 22. a 23. září 2012. Tentokrát jsme se vydali do Pardubic a jeho okolí. Organizace akce se ujal Jan Pförtner.

 

Setkali jsme se v sobotu v 9 hodin ráno na Náměstí Míru v Heřmanově Městci a to pod slunečními hodinami na kostele sv. Bartoloměje. Jako téměř obvykle, počasí nás nezklamalo, opět pršelo.

 

Kromě hodin na kostele jsme si zde prohlédli ještě sluneční hodiny na lékárně a v bývalé zámecké jízdárně.

 

Sice jsme zde měli naplánované ještě jedny hodiny, ale majitel nebyl k zastižení a ani z okolí na ně není vidět. I to se stává.


Z Heřmanova Městce jsme vyjeli do Horních Raškovic kde stojí vyhlídková věž Barborka. Tu jsme samozřejmě zdolali.

 

Zde se nám dostalo skvělého výkladu Františka Blažka, který nás provedl výhledem z věže a za pomocí fotografií nám ukázal to co momentálně vidět nebylo. Nebyla to ale jenom rozhledna za čím jsme sem přijeli.

 

Jsou zde zajímavě vypadající sluneční hodiny, které ze dřeva zhotovil sochař Josef Cipryán. Zprvu jsme si mysleli, že ukazatel ukradli vandalové. Právě z toho důvodu byl ukazatel sundaný a uschovaný v boudě. A jelikož jsme byli slušnými návštěvníky, za odměnu nám pán Blažek ukazatel přinesl a ukázal nám jak hodiny fungují. Akorát to sluníčko chybělo.


Další cesta nás přivedla do Svinčan. Zde probíhala současně zahrádkářská a chovatelská výstava. Všude bylo plno aut a lidí.  My jsme sem ale přijeli za slunečními hodinami, které navíc byly za vysokým plotem na zahradě u pěkné dřevěnky. Bylo ale zamčeno. Naštěstí jsme měli sebou stoličku, díky které budilo naše počínání značnou pozornost kolemjdoucích. Prstencové polární hodiny, které jsme tak mohli lépe vidět, jsou vyrobeny z nerezu a jsou vkusně zakomponované do pěkného prostoru zahrady.

 

U dalších hodin, které jsou v Jedousově, jsme byli velice mile překvapeni ochotou a pohostinností paní domácí Marcely Zelené. Kromě jednoduchého a neobvyklého přizpůsobení svislých jižních slunečních hodin azimutu stěny jsme zde velice pozitivně hodnotily i štrůdl paní hostitelky.

 

Naše následující zastávka byla na pěkně upravené zahradě u domku ve Valech, kde jsou k vidění hned dvoje svislé sluneční hodiny. Jejich autorem je Stanislav Čapek.

 


K dalšímu stanovišti to bylo nedaleko, tak  jsme si dopřáli malou pěší procházku. Vydali jsme se přes Labe do sousedních Mělic. Na dvorku u pana Šmída jsme hodnotili dvojici slunečních hodin, z nichž jedny byly vynesené na válcové ploše. Mezi hostitelem a námi se zde rozvinula diskuse o výrobě a údržbě slunečních hodin. Jak jsem také z hovoru vyrozuměl, v plánu jsou ještě další sluneční hodiny.

 

Jelikož se blížil čas oběda, zamířili jsme rovnou do Chrudimi. Zde jsme nechali auta na parkovišti u OD Billa a pěšky se vydali rovnou do restaurace Na Staré Poště. Po chutném a vydatném obědě jsme se cestou k autům zastavili pod slunečními hodinami na faře, udělali nákup proviantu v OD a pak záhy pokračovali do Kladrub nad Labem.

 

V Kladrubech se opět rozpršelo. Dvojice bohatě zdobených slunečních hodin pochází z roku 1724 a jejich autorem je J. Kramolín. Zde jsme probírali drobné chybičky, ke kterým došlo pravděpodobně při některé z minulých oprav. Probírali jsme zde rovněž nevhodně řešené osvětlení, které je zdrojem světelného smogu.

 


S dalšími slunečními hodinami bylo spojeno malé dobrodružství. Naším početná skupina vzbudila značnou pozornost u jedné místní obyvatelky, neboť jsme nevědomky vstoupily na soukromý pozemek. Když jsme ji vysvětlili proč tu jsme, tak nám tvrdila, že zde žádné sluneční hodiny nejsou. Až když jsme ji je ukázali, tak nám uvěřila. Objekt, na kterém se hodiny nacházejí, mlýn v Semíně, je opuštěný, ohrazený a dvůr je téměř nedostupný. Podle instrukcí předchozího majitele se nám podařilo projít zadní brankou, přes potok a hustým porostem kopřiv se dostat co nejblíže a hodiny tak z dálky zdokumentovat.

 

Velice zajímavou vložkou byla následující zastávka. Seznámili jsme se s technickou zajímavostí, kterou bezesporu je mimoúrovňové křížení dvou vodních cest – Akvadukt na Opatovickém kanále přes Soprečský potok.

 

Dalším cílem byly Lány a nich dvoje sluneční hodiny. První, svislé, jsou na stěně stodoly v ulici Na Důlku 21. Číselník je již z dáli dobře vidět.


Druhé, pro změnu polární, se nacházejí na zahradě domu s čp 23.

 

V Srnojedech to vypadalo, že si uděláme snímek jen z povzdíli. Ale najednou se ukázala paní Školníkova, která nás hned zvala dále. Pod hodinami si posteskla, že utrpěly újmu, a že ukazatel je tedy ohnutý a hodiny ukazují špatně. Neváhali jme a hned jsme se ptali na žebřík a ukazatel ochotně narovnali. Dokonce nám při tom svítilo i Sluníčko.

 

Další cesta nás vede do Pardubic, města perníku. Zde se vydáváme na malý okruh historickým jádrem města. Samozřejmě někteří neodolávají a vystupují na Zelenou bránu, ze které máme poměrně slušný výhled do okolí.

 


Po absolvování okruhu se vydáváme k Pardubické hvězdárně pojmenované po významném průkopníkovi astronomie na Pardubicku, Baronu Arturu Kraussovi.  Než přijde náš zdejší hostitel, fotíme a diskutujeme o slunečních hodinách na budově, které jsou z části vynesené na  válcové ploše.

 

Hvězdárnou nás velice ochotně provádí Petr Komárek. Pod kopuli je poměrně výkonný dalekohled s průměrem hlavního zrcadla 40 cm. Ale tím my pozorovat dnes nebudeme.

 

Po exkurzi se scházíme v přednáškovém sále hvězdárny, kde pokračujeme v diskuzi a s několika prezentacemi.

V jednotlivých vstupech se ujali slova Miloš Nose, který povyprávěl o své cestě za slunečními hodinami do Londýna. V dalším vstupu nás Jindra Traugott seznámil s průběhem křtu slunečních hodin ve Stradonicích. Jaromír Ciesla zase pro změnu povykládal o poledních slunečních hodinách uvnitř chrámů. Nakonec nás Vráťa Zíka obeznámil o realizací slunečních hodin ve Žlutavě a Litovli.

 

Po skončení našeho sobotního programu jsme se odebrali někteří domů, ale většina se šla ubytovat do Hotelu Hůrka v areálu bývalých kasáren Hůrka.

 

V areálu kasáren, na budově bývalé jídelny, se nacházejí také sluneční hodiny. Z toho důvodu si dáváme sraz v neděli ráno na parkovišti před hotelem. Pavel Uhrin přivezl dokonce snídani, čerstvě upečenou buchtu (koláč). Dokonce to vypadá, že bude i slunečno.

 

Osvěžení a posilnění vyrážíme za dalšími cíli. Nejdříve jedeme zpět ke kulturnímu domu Dukla, přesedáme jen do čtyř aut a zbývající necháváme na parkovišti. Mezi mraky prosvítá Slunce a tak toho využíváme a jdeme ještě jednou vyfotit sluneční hodiny na hvězdárně.

 

Další zastávka je v místní části Jesničánky. Auta necháváme na ulici Chrudimská a pokračujeme pěšky do Mikulovické a Drážkovické ulice.

 


Za dalšími hodinami, které se nachází v pěkném prostředí v nedalekých Třebosicích, pokračujeme auty. Svislé sluneční hodiny se nacházejí v pěkném okolí nad vstupem do místního kostela.

 

Další cesta nás vede do Ostřešan k bývalé tvrzi. Již z vnější bohaté výzdoby domu je patrné, že majiteli jsou umělci, konkrétně Emanuel Kuksa a Eva Filomenová. Hodiny jsou součástí bohaté sgrafitové výzdoby zdi. Paní Filoménová je velice pohostinná paní a také velice upovídaná. Seznámila nás nejen s historií domu ale i se svými životními peripetiemi, které bohužel stále přetrvávají. Jistě bychom zde strávili mnohem více času, ale ještě jsme měli další program a čas neovládáme my.

 

V Ostřešanech jdeme ještě za dalšími hodinami. Hodiny nejdou vidět z ulice, ale majitel nás pozval dále a tak jsme si je mohli prohlédnout z blízka z jeho zahrady.

 

Vracíme ze zpět do Pardubic. Zde jsme mile přivítaní manžely Řehákovými na dvorku jejich domku. Zde jsou k vidění svislé sluneční hodiny, které navrhl Pavel Marek. Můžeme tak zblízka a za přispění Slunce zhodnotit precizní prací našeho kolegy. Akorát škoda, že tu autor není s námi.

Během bohaté konverzace se nám dostává i občerstvení. Nakonec zde v milé atmosféře děláme společné foto pod hodinami.

 

Další hodiny jsou na zahradě u domku na ulici K Zámečku.  Jedná se o polární prstencové. I přesto, že se jedná o sériově vyráběné hodiny zakoupené v zahradnictví, jsou gnómicky správné. Akorát by chtěli stabilnější podstavec.

 

Na domě ve Fibychové ulici jsou další sluneční hodiny a dokonce je zde i jejich konstruktér pan Jaroslav Hron. Zprvu je sice málomluvný ale nakonec se s námi děli o zkušenosti s konstrukci slunečních hodin, dokonce nám ukazuje i materiály, dle kterých se řídil.

 


Hodiny v Rumunské vidíme přes vysoký zelený živý plot jen ukazatel. Pán domácí není doma.

 

Další zastávkou je soukromá perníkárna pana Jánoše, která byla toho dne otevřená speciálně kvůli nám. Kromě malého a chutného občerstvení se nám dostalo i vyčerpávajícího výkladu o historii firmy a perníku.

 

Odjíždíme na oběd do restaurace U Vojtěchů. Kromě chutného jídla jsme měli poslední příležitost v klidu a pohromadě pohovořit o budoucí akci.

Nakonec jsme nic konkrétního nedohodli. Jindra Traugott byl ze skupiny poslední, kdo akci ještě nepřipravoval a tak se ani nebránil, když jsme jej požádali aby se jarní akce ujal. Předpokládali jsme, že zvolí jižní část Prahy a okolí. Možná, že využije přátel z Plzně a připraví výlet tam - uvidíme.

 


Po vydatném a chutném obědě pokračujeme do místní částí Trnová na ulici K Olšině. Zde nás vítá pan Jaroslav Král, který nám ukazuje hned dvoje sluneční hodiny, které sám zhotovil. Ukazuje nám rovněž materiály, ze kterých při jejich konstrukci vycházel.

 

Další hodiny, tentokrát analematické se nacházejí na pozemku základní školy v Ohrazenicích na ulici Trnovská 159. Dle domluvy zde byly otevřené vrata a tak nám nic nebránilo ve vjezdu do areálu školy.

Kromě využití skvělé příležitosti pro společné foto.  Někoho napadlo improvizovat zde pořízení „živého loga“. U té příležitosti nám skvěle zapózoval malý Rostík Brožů. Akorát Slunce nechtělo spolupracovat.

 

Nasedáme do aut a ujíždíme směr Brozany 98. Zde se seznamujeme s technikou zhotovení svislých slunečních hodin. Jsou vytištěné na samolepicí folii a nalepené na tabuli.

 


Srch je  poslední obcí v našem seznamu. Nejdříve jdeme k domu na Kopečku 32. Kromě hodin zde máme možnost obdivovat dokonale udržovanou zahrádku plnou květů a keřů.

 

Pěšky přecházíme na ulici Luční na zahradu domu s čp 51. Majitelé jsou rovněž velice pohostinní a tak zde čeká moučník a občerstvení.

 

Během těchto dvou dnů jsme najezdili něco přes 100 km a zhlédli 34 slunečních hodin. Sice jsme některá stanoviště navštívili již při dřívější akci v roce 2006, ale jelikož dochází k drobným obměnám osazenstva nebylo to na závadu. Celá akce byla naplánovaná velice dobře a proběhla k plné spokojenosti všech zúčastněných za což patří organizátorovi zasloužený dík